BLOG O DESIGNU, O FRONTENDU, O HUDBĚ A O ŽIVOTĚ

Twitter a já

Tak mám Twitter. Abych byl přesnější, tak konečně POUŽÍVÁM Twitter. Mám ho už několik let, ale z nějakého mně neznámého důvodu jsem si na něj prostě nikdy dřív nezvykl.

Až do teď.

Příjde mi to zvláštní. Takovému Facebooku jsem se bránil tak dlouho, až jsem si ho nakonec stejně založil a stal se ze mě úplný Facebook junkie. Až to není pěkné (a slovy “není pěkné” myslím, že bych vážně potřeboval odvykačku). A přitom většina času stráveného na Facebooku je naprosto zbytečná. Abych si neprotiřečil, nějaké ty kladné stránky má, ALE – člověk ho musí používat s rozvahou, což nedělám.

Na Twitter jsem začal nedávno chodit akorát omrknout novinky z tech sféry, když jsem na chvíli chtěl vypnout hlavu v práci a nechtěl jsem na celý open office svítit notoricky známou bílomodrou obrazovkou. Jenže co se nestalo – zjistil jsem, že když člověk sleduje zajímavé lidi, čekají ho (většinou) samé zajímavé tweety!

Průser.

Twitter je zatraceně návykový. Své myšlenky na něm ventiluje neskutečné množství schopných a inspirativních lidí, a jestli se má člověk pro svůj vlastní rozvoj obklopit právě takovými lidmi, Twitter mu to alespoň virtuálně umožní. A konec konců, těch přesahů do reálného světa na něm vznikla taky už hromada. Na facebookové zdi – uznejte sami – to většinou za moc nestojí. Hodnota Facebooku je ale přece jen někde jinde.

V práci teď už na FB skoro nekoukám, zato při každé “kompilaci” sjíždím stále přibývající novinky na své twitterové zdi a zároveň se sjíždím dávkami vyplavovaného serotoninu. Je to droga. Každou chvílí se dozvím něco nového. Mám nejaktuálnější informace od nejvlivněšjích a nejchytřejších mozků ve svých oborech a jsem o krok přede všemi, kteří Twitter nesledují. Nebo ne…?

Tak jenom doufám, že se mi tuhle novou vášeň podaří udržet na uzdě a nezačnu to zase přehánět. I na Twitteru jsou chvíle, kdy se na té zdi nic neděje, a den má stále jen 24 hodin :)