BLOG O DESIGNU, O FRONTENDU, O HUDBĚ A O ŽIVOTĚ
Ten správný čas na hodinkách nenajdete

Teď je ten správný čas

Že budu zase blogovat, jsem věděl už dlouho. Už před nějakým časem jsem nahodil subdoménu, wordpress, vybral šablonu a… čekal. Když se za tím zpětně zamyslím se snahou najít jediný důvod, proč jsem nezačal psát hned, vlastně mě nic nenapadá. Myšlenek mám v hlavě pořád víc než dost, píšu rád a moje časové podmínky byly víceméně stejné, jako jsou teď.

Tuším, čím to bylo. Prostě jsem jen čekal na “ten správný čas”.

Stejně jako v případě spousty dalších věcí. Když jsem se rozhodl, že začnu chodit do posilovny, nejdřív jsem nějak nemohl najít peníze nazbyt, pak mi chyběl zase parťák, abych tam nebyl sám jako kůl v plotě. Nakonec jsme se k tomu s kamarádem dokopali, byl tam se mnou 3x a od té doby tam chodím doteď až na malé výjimky sám. Jindy mě zase napadlo rozjet si eshop založený na přeposílání objednávek. Zazáložkoval jsem si několik pěkných šablon pro prestashop, sehnal si dodavatele a pak… jsem zase čekal. Eshop si žádal investici, na kterou jsem tehdy zrovna neměl, a nejbližší příjem (chápej jako “první výplata” v nové práci) byl dost daleko. Paradoxně mi od té doby pod rukama prošlo mnohonásobně víc peněz, než bylo tehdy potřeba, avšak projekt zůstal u ledu, protože prostě ještě nepřišel “ten správný čas” a pořád byla spousta jiných věcí, do kterých jsem ty peníze vrazil raději. Pravda sice je, že by logicky vzato vzhledem k situaci s takovými eshopy u nás nebyl tenhle projekt pravděpodobně nijak extra úspěšný, ale stejně nemohu vědět, jak by to doopravdy dopadlo, když jsem nevynaložil prakticky žádné úsilí na to, abych ho alespoň zkusit rozjet. A tak se šuplík neuskutečněných nápadů plní dál a dál…

Jako malému mi rodiče říkali, ať si své dětství užiju, protože pak už to taková sranda nebude. A co si budeme povídat, v něčem měli pravdu. Někdy to sranda je, někdy vůbec ne, ale hlavně – čím starší člověk je, tím méně času pro sebe mu zbývá. Po škole, která se dá ještě v zájmu volného času relativně ojebat, nastoupí do práce a ejhle – času hned ubyde. Pak se potká holku svého života, zamiluje se a bum – času je zase o něco méně. Po nějaké době příjde rodina, dům a starosti s tím spojené a člověk si najednou uvědomí, že má hromadu závazků a už vlastně ani skoro žádný čas čistě pro sebe, své nápady a sny. Nemusí to tak nutně být vždy, ale dost často to tak dopadá. A v takové fázi už je pozdě na pokusy a omyly, neboť každý omyl člověka stojí příliš mnoho drahocenného času, kterého je už tak málo.

Nechci tvrdit, že “ten správný čas” neexistuje nikdy. Některé věci by se uspěchat neměly. Asi to nelze generalizovat, pro mě je příkladem něčeho takového například založení rodiny, pro jiné lidi to mohou být zase úplně jiné věci. Nechci ani tvrdit, že by člověk měl bez rozmyslu skočit do všeho, co ho zrovna napadne a zabít tak čas, který by jinak mohl využít daleko lépe. Ale když už je o něčem přesvědčený, že ho to v jistém směru posune či nějak obohatí, nemá smysl otálet, a to ani za cenu rizika, že si na tom nabije hubu. Mladí jsme jen jednou a je potřeba toho využívat, dokud to jen jde.

Není čas čekat na správný čas. Ten čas je právě teď.