BLOG O DESIGNU, O FRONTENDU, O HUDBĚ A O ŽIVOTĚ

Němá oběť

Při mé poslední cestě Myšinou jsem se stal svědkem menší podívané.

Čtyři uniformovaní muži odváděli bezdomovce a jeho psa. Nevím, proč k tomu došlo, protože jsem nachomýtnul až doprostřed dějství, každopádně bezdomovec nevypadal vůbec ve své kůži. Z jeho psa jsem však nemohl spustit oči.

Jeden policista ho vedl v obojku na tyči asi metr před bezdomovcem a psovi se to ani trošku nelíbilo. Cukal se mu, vzpíral, bojoval a naříkal. Neviděl, že jeho pána vedou kus za ním, protože mu muž s obojkem pořádně neumožnil otočit se.

“Drž se dál, může být nebezpečný”, naklonila se žena vedle mne ke své kamarádce a někteří další lidé také odstupovali.

V jedné chvíli s muž se psem pozastavil a jeho kolegové s bezdomovcem došli až k němu. V ten moment se pes vší silou vrhnul k noze svého páníčka, k tomu jedinému, co ho v tu chvíli zajímalo. “Neberou mi tě, že ne.. Prosím, řekni mi, že ne”, lesklo se mu na očích. Policista jej ale v okamžiku odtrhl a pokračovali v chůzi stejně jako předtím.

Bylo mi toho psa líto. Nebyl nebezpečný. Byl jen zoufalý.. Aniž by se čímkoliv provinil, trpěl ze všech nejvíc.