BLOG O DESIGNU, O FRONTENDU, O HUDBĚ A O ŽIVOTĚ

Knižní recenze: Lídři jedí poslední

Zdá se, že naše šance vypadají ponuře. Jsme zvířata stvořená pro spolupráci s potřebou důvěřovat, ale příliš mnoho z nás pracuje v prostředích, probouzejících v člověku to nejhorší. Stáváme se cynickými, paranoidními a náchylnými k závislostem. Naše zdraví, a co horšího – naše lidskost, jsou v ohrožení.

Ne, odstavec v perexu není vytržen z traileru k dalšímu tuctovému katastrofickému hollywoodskému trháku – jedná se o úvod jedné z kapitol knižní novinky Lídři jedí poslední: Proč některé týmy drží pohromadě a jiné se rozpadají, která právě vyšla v edici Žádná velká věda u brněnského nakladatelství Jan Melvil Publishing.

Jejím autorem je Simon Sinek, kterého můžete znát například díky jeho první knize, bestselleru Začněte s proč, věnující se podobné tématice jako lídři, avšak trochu z jiného úhlu pohledu. A pokud jste o něm doposud neslyšeli, můžete si projet přislušný článek na wiki, případně se podívat na jeho vystoupení v TED Talks. Překlad knihy má na svědomí Viktor Horák, který je mimo jiné autorem vůbec první české recenze Lídrů.

Ačkoliv na mne podtitulek knihy působí na první pohled tak, že se obsah točí především kolem managementu v korporátní sféře, ve skutečnosti se tématu vůdcovství věnuje daleko více do hloubky. Čtenáře zavede až na samotný počátek evoluce člověka, kdy byla dobrá spolupráce ve skupině otázkou života a smrti, nebo spíš lépe řečeno otázkou přežití celého druhu, aby následně na svých více než 250ti stranách postupně odkryla, v čem tkví ono tajemství, jak být tím vůdcem, ke kterému budou ostatní vzhlížet s důvěrou a s uznáním. Ne nadarmo jsem si při jejím čtení vzpomněl na posledně recenzovanou knihu Zbraně vlivu, která vyšla o něco dříve ve stejném edičním plánu. Lídři jsou jí totiž svou formou hodně podobní. Autor nejprve rozebere člověka tak, jak je od přírody “naprogramovaný” – vysvětlí, jak naše chování ovládá “chemie v hlavě” v podobě dopadu serotoninu, dopaminu, endorfinu a oxytocinu, a poté nastíněné myšlenky dále rozvíjí pomocí široké škály příběhů z různých firem, z armádních operací, z vědecké sféry, z politiky nebo třeba z burzy.

Jsou mezi nimi příběhy o malých firmách, které fungují daleko lépe než ty velké, o společnostech, které si podřezaly větev kvůli své neupřímnosti, o politicích, kteří se přes týden v parlametu hádají a o weekendu spolu chodí grilovat, o statečných pilotech nasazujících vlastní životy ve prospěch mužů daleko pod nimi a o dispečerech, kteří zachránili desítky životů díky rozhodnutí porušit pravidla. Kniha nás provede kusem americké historie, vysvětlujíc propastné rozdíly mezi chováním dvou po sobě jdoucích generací, z nichž jedna spolupracovala, zatímco druhá hleděla jen úspěch jednotlivce, a také poukáže na dopady tohoto sobeckého jednání na současný svět. Dozvíte se, kde se rodí rozdíly mezi zaměstnanci, kteří si chodí každý den jen “odkroutit” svůj čas a těmi, kteří jsou na svou firmu doopravdy hrdí a o své práci tvrdí, že ji milují. A mimo jiné se dočtete třeba i odpověď na otázku, proč jsou sociální sítě tak návykové a jaký je vůbec počet kontaktů, který můžeme efektivně udržovat. A když jsme byli u té podobnosti, v jedné z kapitol Lídrů je dokonce poměrně detailně zmíněn i Milgramův experiment s elektrickými šoky, o kterém se ve Zbraních vlivu dočtete taktéž.

Jak už to tak s knihami od Melvila mívám, Lídři mě nezklamali. Kniha člověka obohatí o spoustu zajímavých myšlenek a nejspíše vás donutí zamyslet se jak nad vaším pracovním kolektivem, tak nad vámi samotnými. Cílem autora dle jeho vlastních slov je, aby kniha inspirovala. V mém případě se to rozhodně povedlo a pevně doufám, že takových čtenářů bude co nejvíce, obvzláště z řad těch, kteří již nějaké ty týmy vedou. A vrtá-li vám teď hlavou, jaký že je onen recept na to, jak být dobrým vůdcem, zkusím vás k přečtení navnadit úvodními řádky celé knihy, které poslouží zároveň jako závěr této recenze.

Lídři se vrhají po hlavě do neznáma.

Riziko je přitahuje.

Své vlastní zájmy ponechávají stranou, aby nás ochránili nebo posunuli do budoucnosti.

Lídři raději obětují to, co je jejich, aby zachránili to, co je naše.

A nikdy neobětují to, co je naše, aby zachránili to, co je jejich.

To je vůdcovství.

Znamená to, že chtějí jít do nebezpečí první, střemhlav směrem k neznámu.

A cítíme-li, že nás udrží v bezpečí, jdeme za nimi a neúnavně pracujeme, abychom jejich vize uskutečnili, a hrdě se nazýváme jejich následníky.