BLOG O DESIGNU, O FRONTENDU, O HUDBĚ A O ŽIVOTĚ

Knižní recenze: Druhý věk strojů

Často vzpomínám na chvíle, kdy jsem jako malý v televizi občas zahlédl nějaké to sci-fi, kde hrdinové běhali po cizích planetách vybaveni malými krabičkami, skrze které se mohli slyšet, vidět, nebo s nimi sbírat data ze svého okolí a odesílat je zpátky na loď. Kdyby mi někdo tehdy řekl, že do patnácti let budu mít daleko hezčí krabičku, která toho bude umět ještě o mnoho více, asi bych se mu tehdy upřímně vysmál.

Dnes už si život bez smartphonů spousta lidí ani nedokáže představit. A smartphony, které by mimochodem svým výkonem strčily do kapsy dřívější superpočítače, to zdaleka nezačíná ani nekončí. Je až s podivem, kam jsme se za těch pár let stihli dostat. Můžeme si tisknout předměty na 3D tiskárnách, platit pomocí NFC prstenů a sledovat dění v reálném čase téměř na jakémkoliv místě planety, kde je k dispozici dostatečně rychlý internet. Poštovní zásilky místo pošťáků doručují droni, na silnicích můžete v běžném provozu potkat samořídící auta od Google a Hyperloop Elona Muska se v relativní tichosti pomalu ale jistě stává skutečností. Myšlenka jednoho člověka může díky internetu během několika sekund obletět celý svět a možnosti kooperace jsou takové, jako ještě nikdy dřív. Procházíme obdobím exponencionálního růstu, druhé revoluce strojů.

Na první pohled by se mohlo zdát, že nás čeká docela růžová budoucnost. A ona by opravdu růžová být mohla (a snad jednou i bude), žel bohu, tak jednoduché to lidstvo mít nebude, právě naopak. Stačí si vzpomenout na hodiny dějepisu a první průmyslovou revoluci, kterou bychom mohli nazvat jakkoliv, jen ne hladkou. Čekají nás ještě velké změny a je jen na nás, jak se k nim postavíme a zda se s nimi dokážeme vyrovnat.

Baví-li vás úvahy na toto téma, pak právě vám je určena kniha Druhý věk strojů (The Second Machine Age) Erika Brynjolfssona a Andrewa McAfeeho, dvou předních vědců z MIT, která momentálně slaví celosvětový úspěch a o jejíž české vydání se postarali kde jinde než u Melvila (a pro recenzi ochotně dodali odkud jinud než z Knih Dobrovský :))

Přebal knihy Druhý věk strojů

Přebal knihy

Nicméně vraťme se na chvíli zpět k nastíněným změnám. Uvážíme-li například skutečnost, že Uber plánuje zhruba do deseti let nasadit místo všech svých lidmi řízených strojů samořídící auta, budoucnost pro taxikáře není vůbec přívětivá. A nejen pro taxikáře. Ve většině amerických států je nejběžnějším povoláním řidič kamionu. Majitelé firem těžko odolají autopilotům, kteří můžou jezdit 24 hodin denně bez potřeby spánku a nepožadují žádný plat. Tým výzkumníků z oxfordu dal dohromady dokonce statistiku, s jakou pravděpodobností budou různé profese v budoucnosti nahrazeny stroji a například již zmínění řidiči, poštovní úředníci, účetní, pokladní, sekretářky či sázkaři by měli bít na poplach. Naopak manažeři, chirurgové, grafici (hurá), herci nebo třeba psychologové se o svou práci zatím bát moc nemusí. Ale Mooreův zákon zatím stále platí, chytré hlavičky přicházejí každý den s novými a novými inovacemi a ačkoliv umělá inteligence uvědomující si sama sebe nás (díky bohu) ještě nějakou chvíli nečeká, kdo ví, co bude za dalších deset let.

Jak se tedy s nástupem množství inovací a masové automatizace porvat? Erik a Andrew kladou důraz na optimalizaci systému vzdělávání a jeho adaptaci na současný stav technologického vývoje – přiznejme si to sami, současné školství není opravdu žádný zázrak (což autoři v knize vysvětlují mimo jiné jedním moc krásným citátem) a v budoucnu bude potřeba rozvíjet lidské schopnosti poněkud jiným směrem než nyní. Jen to však nestačí, přizpůsobit novým poměrům se musí i samotné státy, které se možná již brzy budou nějakým způsobem muset postarat o zvyšující se počty lidí, kteří kvůli automatizaci přišli o práci, zajistit jim příležitosti uplatnit se nějak jinak a pomoci jim přežít, než se tak stane. A samozřejmě jsou tu i další oblasti, avšak spoilery na ty už si nechám pro sebe.

V knize autoři uvedené otázky řeší s akademickým smyslem pro detail a přesnost. A můžete si být jistí, že se nejdená o žádné nepodložené spekulace, což podtrhuje snad 30 stran zhusta popsaných seznamem užitých zdrojů. Na můj vkus byla kniha v některých pasážích věnujících se ekonomické stránce věci možná až příliš rozvleklá, nicméně to je pohled značně subjektivní – to, co pro mě bylo místy těžce stravitelné, může jiného čtenáře naopak velmi zaujmout. Jinak je kniha psána poměrně čtivě a člověk nemusí být žádný odborník, aby se v ní vyznal.

Mám nejspíš štěstí na volbu knih, neboť i Druhý věk strojů patří k počinům, které mohu jen a jen doporučit – vlastně by bylo docela fajn, kdyby si ji přečetli všichni, obvzláště pak členové vlád všech států a osoby zainteresované ve školství. Ačkoliv spousta věcí v knize popisovaných vám může přijít celkem zřejmá (a také by zřejmá být měla, nemáte-li hlavu zastrčenou v prdeli), kniha vám nepochybně rozšíří obzory zase o kousek více. Třeba právě vy můžete patřit do jedné z rizikových skupin – nebylo by dobré být na situaci připraven, než se stane kritickou? A i pokud jste zatím v suchu, možná začnete přemýšlet nad tím, jak (budete jednou) vychovávat své děti, aby se měly dobře v kybersvětě, ve kterém pro průměrné není místo.