BLOG O DESIGNU, O FRONTENDU, O HUDBĚ A O ŽIVOTĚ

Dirty Honkers ukázali Flédě, jak se dělá show

Na electroswingové parties moc nechodím. Ačkoliv tenhle styl jako takový mám docela rád, místní scéna jakoby se skládala z pár DJs, kteří se pravidelně střídají a hrají pořád to stejně dokolečka. Nebaví mě to. Ale když jsem zničehonic při sobotní siestě (postelový zevl s laptopem po páteční party hard) narazil na příspěvek oznamující vystoupení Dirty Honkers na brněnské Flédě, moje plány na večer se ve vteřině obrátily o 180°.

Tahle tříčlenná partička se základnou v Berlíně mě hodně baví už od prvního kontaktu s jejich hudbou skrze geniální videoklip k songu “Gingerbread man” a když vám někdo takovýhle kulturní zážitek donese doslova až pod nos (tedy máte-li nos dlouhý jako tři zastávky šaliny), prostě nejde říct ne. A ještě k tomu za směšnou cenu 150ti korun českých. Bez váhání odesílám SMS ticket a začínám být zatraceně nedočkavý.

 

 

Fast forward. Na Flédu přicházíme akorát na čas, tedy alespoň dle lineupu – po uměleckém triu není ani vidu a dav v sále zatím zahřívá DJ. Ideální časové okénko k lehkému nasátí atmosféry (rozuměj piva) a zhodnocení stylových outfitů vyfiknutých swingových slečinek – musím říct, že dress code na těchhle akcích mě fakt baví.

Ještě nemám dopité ani to první pivo a najednou hudba utichá, světla slábnou a z backstage se vynořují 3 siluety zabalené v jakýchsi šílených kabátech. Tak je to konečně tady! Kabáty letí pryč a já zírám. Už nástupem u mě vyhrávají první kladné body. Z kostýmů je poznat, že s touhle trojkou bude ještě pořádná sranda. DJ Neckbreaka v zářivě zeleném sáčku bere do ruky mikrofon a pomocí Wii remote ovladače dává povel beatu.

Show začíná.

Publikum je zpočátku lehce nedůvěřivé – stejně jako já asi vůbec netušili, co mají od Dirty Honkers čekat. Zatím si drží menší odstup od pódia a lehce se pohupují. Ale Neckbreaka se nenechá odradit a láká všechny blíže. A daří se. Lidé postupně odhazují stud a nechávají se unést nevídaným vystoupením. Jeden neví, kam se dívat dřív. Flap Jack Malone v plandavých kalhotách pokrytých třpytivými cancoury, který mi neskutečně připomíná nějakou postavu z Inglorious Basterds, se svíjí se svým saxofonem a okouzluje všechny přítomné dámy svým francouzským šarmem, kouzelná kanaďanka Screechy 2 Shoes s ještě kouzelnějším hlasem koketuje s mikrofonem a získává si prozměnu pohledy přítomných pánů (a konecnkonců i dam). Tenhle swing má koule. Na své facebookové stránce uvádí Dirty Honkers jako svůj styl “swing tek & pop terror”. Je to myšlené s velkou dávkou nadsázky stejně jako celá jejich show, ale ono to tak hrozně moc sedí! Hutný beat přímo napumpovaný energií se saxofony nenechává nikoho chladným.

Zničehonic bere Neckbreaka ze stolu evidentně hodně vylepšený joystick kombinující v sobě funkci beatmasheru a kdo ví čeho všeho ještě a rozláme beat na nefalšovaný breakcore. Nohy mi utíkají sem a tam v naprosté euforii, zatímco uši tomu nemůžou uvěřit. Neckbreaka s joystickem šermuje jakoby pilotoval akrobatický letoun a lidi kolem mě skáčou jak střelení zajíci. Ještě chvíli nechá publikum vyřádit se a pak beat zase zpomalí a dává prostor svým kolegům.

O chvíli později začne celé trio předcvičovat a já se přistihnu jak s úsměvem od ucha k uchu dělám dřepy a trhám jablka ze stromu. Jejich práce s publikem je prostě dokonalá a počáteční nedůvěřivost lidí je dávno ta tam. Kolem sebe vidím samé rozesmáté roztančené tváře.

“Now everyone put a piece of your clothes off” ozývá se z mikrofonu a přichází zlatý hřeb večera – Dirty Honkers ze sebe strhávají hadry, Neckbreaka odhaluje svůj pečlivě pěstovaný pivní pupek (lépe řečeno, stojí na pódiu jen v trenkách) a v ruce se mu opět objevuje jeho joystick. Pokud máte “dirty mind” a vidíte v tom dvojsmysl, jste tu správně. On to dvojsmysl je i naživo. Screechy 2 Shoes vedle něj v zářivě růžové podprsence šermuje v ruce gamepadem a i když v podstatě ani netuším, co s ním ovládá, stejně je to sexy.

Ale všechno dobré musí jednou skončit a tak po nevyhnutelném přídavku za nadšeného potlesku pomalu končí i tenhle koncert a já se obracím směrem domů, zpět na rozjetou house party. U baru ještě ke svému štěstí potkávám Neckbreaku, rozzářeně mu třesu pravicí za zvuku anglických superlativ a kupuju si CDčko na památku. A už se těším na nějaké příště a další CDčko do diskografie.

Nebojím se říct, že tahle trojka patří k jedněm z nejlepších věcí, které electroswingová scéna skýtá – jako vhodný příměr mě hned z první napadá jihoafrické duo Goldfish. Od prvního pohledu jde vidět, že je to opravdu hodně baví a dělají to od srdce. Jejich show je protkaná humorem a vtípky – osobně se třeba dost bavím například vzpomínkou na moment, kdy se naše pohledy s Neckbreakou střetly zrovna při zvuku slov “I’m gonna do nice things to you”, načež jsme se na sebe oba zaksichtili a nesouhlasně zakroutili hlavou, jakože to fakt teda ne. Hodně se mi líbil i styl, jakým měli vyřešené beaty – bubeníka ani klávesáka se syntetizátorem nemají, takže tyhle prvky skládá sám Neckbreaka a do show jsou zakomponovány skrze Ableton ovládaný všemožnými druhy ovladačů (wii remote, gamepad, joystick). Originalita z toho přímo čiší a všechno do kupy dělá z koncertu Dirty Honkers nezapomenutelný zážitek.

Ne nadarmo se říká, že spontánní akce bývají nejlepší. Koncert Dirty Honkers to potvrdil bez výhrad.

 

Dirty Honkers